Prasa zagraniczna
-
yogamaya
-
Vaisnava-Krpa
- Posty: 4936
- Rejestracja: 23 lis 2006, 17:43
- Lokalizacja: Kraków
- Kontakt:
Teraz zapewne Marek zacznie dostawać listy od osób pragnacych się zaprzyjaźnić i pytających czy ma jakieś żale do oraz propozycję skosztowania wyższego smaku (niż kiełbasa?) w innej organizacji duchowej.
Żeby zabezpieczyć się przed takimi wypadkami na przyszlośc należy każdego zatrudniać najpierw po podpisaniu akceptacji regulaminu pracownika. Ja taki musiałem podpisać kiedy kiedyś starałem się o pracę w restauracji wegetariańskiej (prowadzonej przez osoby świeckie, nie związana z religią). W regulaminie był np. zakaz wnoszenia mięsa na teren zakładu i dyscyplinarne zwolnienie w razie jego złamania. Tak samo należy konstruować regulamin i wtedy nie ma niedomówień. Gorzej gdy ludzie po znajomości nie zatrudniają kogoś legalnie żeby mógł pobierać zasiłek czy inne świadczenia albo brał więcej do kieszeni a potem tak się odwdzięcza. Twarde zasady powodują brak nieporozumień prawnych. Inną kwestią jest dochodzenie czy osoba rzeczywiście łamie zasady, to moze być trudne do udowodnienia, szczególnie gdy osoba ma się na baczności. Może to też być zwykłe pomówienie, takie rzeczy się zdarzają.
Żeby zabezpieczyć się przed takimi wypadkami na przyszlośc należy każdego zatrudniać najpierw po podpisaniu akceptacji regulaminu pracownika. Ja taki musiałem podpisać kiedy kiedyś starałem się o pracę w restauracji wegetariańskiej (prowadzonej przez osoby świeckie, nie związana z religią). W regulaminie był np. zakaz wnoszenia mięsa na teren zakładu i dyscyplinarne zwolnienie w razie jego złamania. Tak samo należy konstruować regulamin i wtedy nie ma niedomówień. Gorzej gdy ludzie po znajomości nie zatrudniają kogoś legalnie żeby mógł pobierać zasiłek czy inne świadczenia albo brał więcej do kieszeni a potem tak się odwdzięcza. Twarde zasady powodują brak nieporozumień prawnych. Inną kwestią jest dochodzenie czy osoba rzeczywiście łamie zasady, to moze być trudne do udowodnienia, szczególnie gdy osoba ma się na baczności. Może to też być zwykłe pomówienie, takie rzeczy się zdarzają.
Ostatnio zmieniony 24 gru 2009, 20:21 przez Vaisnava-Krpa, łącznie zmieniany 1 raz.
Oszust zajmuje miejsce nauczyciela. Z tego powodu cały świat jest zdegradowany. Możesz oszukiwać innych mówiąc: "Jestem przebrany za wielbiciela", ale jaki jest twój charakter, twoja prawdziwa wartość? To powinno być ocenione. - Śrila Prabhupada
Dzięki za wyjaśnienie, kto zacz gardai. Dyskusja na temat j.w. rozwinęła się na Forum Którego Nazwy Wymieniać Tu Nie Można.Draupadi dd pisze:Hare Kryszna,
gardai to policjant w Irlandii, a swoją drogą dlaczego pracujący bhaktowie
czy nie bhaktowie nie dostawali\ dostają umów o pracę, zgodnych z prawem
i nikt nie sprawdza kwalifikacji do danej pracy?
pokłony
Nie jedz na czczo (grafitti)
-
Vaisnava-Krpa
- Posty: 4936
- Rejestracja: 23 lis 2006, 17:43
- Lokalizacja: Kraków
- Kontakt:
-
Draupadi dd
- Posty: 100
- Rejestracja: 05 cze 2008, 18:25
Tym razem nie wymaga przekładu (chyba... 
)
„MLADA FRONTA DNES” 1 IX 2005
Jak se žije s Hare Krišnou
Jsou lidé, kteří se rozhodnou 'trhnout' od civilizace a žít si po svém. Podle své víry, vlastních zákonů, svého přesvědčení. Taková je třeba početná komunita stoupenců hnutí Hare Krišna, kteří našli nový domov v údolí poblíž maďarského jezera Balaton.
Prohlédni fotkyZa exotikou hinduistických chrámů, posvátných krav nebo půvabných dívek v pestrobarevných sárí už nemusíte letět tisíce kilometrů. Stačí sednout do auta a během několika hodin jste na místě.
Kousek světa jako vystřiženého z druhé nejlidnatější země světa (Indie) najdete v úrodném údolí u vesnice Somogy, v maďarské župě Somogyvámos, zhruba 300 km od nejjihovýchodnějšího cípu České republiky. Vede do něj jediná přístupová cesta, kterou střeží dvojice obrovských bílých slonů. Jsou sice z betonu, ale posvátné krávy s mohutnými rohy, které se pasou o kousek dál, jsou živé a nefalšované.
Stejně tak vůně santalových tyčinek linoucí se z altánku na břehu jezera, nebo skupina farmářů v bílých hábitech, prozpěvujících si indické písně.
Jejich předchůdci, hlásící se k hnutí Háré Kršna, se usadili v údolí asi před deseti lety. Založili si tam Indické kulturní centrum a ekofarmu, s cílem seznámit ty, kteří o to stojí, s některými aspekty dávných duchovních kultur Východu. Projekt dostával v průběhu let konkrétnější podobu a s přibývajícím počtem přívrženců narůstal i počet staveb, které v kraji u Balatonu spatřily světlo světa.
Dnes tam stojí velký chrám a několik menších svatyň, škola, hospodářské i obytné budovy, dílny, dětské hřiště a několik hinduistických památníků, které v sobě nezapřou inspiraci v indické architektuře.
Celý komplex je údajně největším zařízením svého druhu v kontinentální Evropě (prvenství má středisko ve Velké Británii) a každoročně jej navštíví kolem 10.000 zájemců z celého světa.
Zpěv, který pročišťuje
V současné době žije v Krišnově údolí asi 150 vyznavačů tohoto učení. Zatímco někteří žijí v celibátu, jiní mají rodiny. I tito však zpravidla považují sex za pouhý prostředek k plození dětí, a odmítají se mu věnovat jen pro radost a potěšení smyslů.
Den všech obyvatel údolí začíná brzy. Jak říkají, ranní hodiny jsou ideální pro vykonávání duchovních cvičení a meditací, takže již ve 4:30 se společně setkávají u jitřní bohoslužby, která začíná otevřením opony před hlavním oltářem. V centrální svatyni chrámu pak tráví několik hodin meditacemi, zpěvem, studiem védských spisů a souvisejícími filozofickými rozpravami.
K nejčastějším projevům patří melodické pění chvály na Krišnu, jeho partnerku Srimarti Radharani a zakladatele učení Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda.
Posvátná mantra "Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare Hare Rama Hare Rama Rama Rama Hare Hare", která je vlastně prozpěvováním božího jména, zní na různých místech údolí od rána do večera nesčetněkrát. Údajně pročišťuje duši i tělo a pomáhá tak rozvinout pozitivní vlastnosti jako lásku, respekt, toleranci a ochotu pomáhat. To jsou podle obyvatel Krišnova údolí ty nejdůležitější aspekty, tolik scházející současné společnosti.
Den zasvěcený Bohu
V 8:30, po čtyřhodinovém sycení ducha, přichází čas nasytit i tělo. Společná snídaně je přísně vegetariánská, stejně jako ostatní jídla dne. Přijatelné jsou pouze pokrmy z ovoce, zeleniny, obilí, medu a mléka, které jsou kombinovány v mnoha různých variacích.
Drtivá většina z nich pochází z vlastní ekofarmy, která je zcela prosta umělých hnojiv a chemie. Pokud má někdo z návštěvníků chuť kvalitu kršnovské kuchyně vyzkoušet, má možnost. Jídelna je otevřená všem zájemcům a mnozí z těch, kteří jídla okusí, na ně nedají dopustit.
Po snídani se všichni členové komunity rozcházejí ke svým úkolům. Někteří pracují na polích, na farmě nebo u včel, další se věnují distribuci náboženské literatury, výstavbě nových objektů, úklidu, práci v ateliéru, pekárně a kuchyni. Pár lidí vede kancelář nebo provází návštěvníky po areálu.
Kdokoliv cítí během dne individuální potřebu specifické komunikace s bohem, přichází k hlavnímu oltáři, kde odříká posvátné mantry nebo zpívá.
Ve 13.15 se všichni znovu setkávají u oběda a v 19 hod u večerní bohoslužby. Spát chodí brzy a jak sami říkají, každý den se snaží strávit tak, aby byli co nejblíže k Bohu.
Tradice i exotika
"Nejsme žádnou sektou," říká jedna z dívek, které provázejí návštěvníky po areálu. Je oblečená do červenobílého sárí a ačkoliv je to Maďarka, zdálky vypadá jako Indka. Indické má i jméno, které přijala poté, co se stala členkou krišnovské komunity.
Zatímco hlavy mužů, kteří procházejí kolem, jsou vyholené a zdobí je pouze malý copánek, dlouhé havraní vlasy pobožné průvodkyně jsou ukryty pod šátkem, který je součástí jejího oděvu.
"Naše víra nechce konkurovat jiným náboženstvím," zdůrazňuje a dodává, "vlastně to ani náboženství není. Je to spíše vzdělávací a kulturní hnutí, které má především učit lidi o základních principech duchovního života. Jeho kořeny sahají do třetího tisíciletí před našim letopočtem a vycházejí z podobných pramenů jako hinduismus, což je nejrozšířenější indické náboženství, ke kterému se hlásí více než miliarda obyvatel světa. Cílem našeho snažení je vnitřní i vnější čistota, ovládnutí mysli a smyslů, dosažení moudrosti a získání vědomí Boha."
Ne každého z návštěvníků tyto učeně znějící pojmy oslovují a ačkoliv spousta z nich chápavě přikyvuje, je na nich poznat, že tím pouze zakrývají rozpaky a nevědí, co si o podivném výkladu mají myslet. Zdaleka ne všichni, kdo do údolí zavítají, tak činí kvůli víře. Často je to spíše kvůli exotické atmosféře. Tu totiž Kršnově údolí rozhodně nelze upřít.
)„MLADA FRONTA DNES” 1 IX 2005
Jak se žije s Hare Krišnou
Jsou lidé, kteří se rozhodnou 'trhnout' od civilizace a žít si po svém. Podle své víry, vlastních zákonů, svého přesvědčení. Taková je třeba početná komunita stoupenců hnutí Hare Krišna, kteří našli nový domov v údolí poblíž maďarského jezera Balaton.
Prohlédni fotkyZa exotikou hinduistických chrámů, posvátných krav nebo půvabných dívek v pestrobarevných sárí už nemusíte letět tisíce kilometrů. Stačí sednout do auta a během několika hodin jste na místě.
Kousek světa jako vystřiženého z druhé nejlidnatější země světa (Indie) najdete v úrodném údolí u vesnice Somogy, v maďarské župě Somogyvámos, zhruba 300 km od nejjihovýchodnějšího cípu České republiky. Vede do něj jediná přístupová cesta, kterou střeží dvojice obrovských bílých slonů. Jsou sice z betonu, ale posvátné krávy s mohutnými rohy, které se pasou o kousek dál, jsou živé a nefalšované.
Stejně tak vůně santalových tyčinek linoucí se z altánku na břehu jezera, nebo skupina farmářů v bílých hábitech, prozpěvujících si indické písně.
Jejich předchůdci, hlásící se k hnutí Háré Kršna, se usadili v údolí asi před deseti lety. Založili si tam Indické kulturní centrum a ekofarmu, s cílem seznámit ty, kteří o to stojí, s některými aspekty dávných duchovních kultur Východu. Projekt dostával v průběhu let konkrétnější podobu a s přibývajícím počtem přívrženců narůstal i počet staveb, které v kraji u Balatonu spatřily světlo světa.
Dnes tam stojí velký chrám a několik menších svatyň, škola, hospodářské i obytné budovy, dílny, dětské hřiště a několik hinduistických památníků, které v sobě nezapřou inspiraci v indické architektuře.
Celý komplex je údajně největším zařízením svého druhu v kontinentální Evropě (prvenství má středisko ve Velké Británii) a každoročně jej navštíví kolem 10.000 zájemců z celého světa.
Zpěv, který pročišťuje
V současné době žije v Krišnově údolí asi 150 vyznavačů tohoto učení. Zatímco někteří žijí v celibátu, jiní mají rodiny. I tito však zpravidla považují sex za pouhý prostředek k plození dětí, a odmítají se mu věnovat jen pro radost a potěšení smyslů.
Den všech obyvatel údolí začíná brzy. Jak říkají, ranní hodiny jsou ideální pro vykonávání duchovních cvičení a meditací, takže již ve 4:30 se společně setkávají u jitřní bohoslužby, která začíná otevřením opony před hlavním oltářem. V centrální svatyni chrámu pak tráví několik hodin meditacemi, zpěvem, studiem védských spisů a souvisejícími filozofickými rozpravami.
K nejčastějším projevům patří melodické pění chvály na Krišnu, jeho partnerku Srimarti Radharani a zakladatele učení Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda.
Posvátná mantra "Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare Hare Rama Hare Rama Rama Rama Hare Hare", která je vlastně prozpěvováním božího jména, zní na různých místech údolí od rána do večera nesčetněkrát. Údajně pročišťuje duši i tělo a pomáhá tak rozvinout pozitivní vlastnosti jako lásku, respekt, toleranci a ochotu pomáhat. To jsou podle obyvatel Krišnova údolí ty nejdůležitější aspekty, tolik scházející současné společnosti.
Den zasvěcený Bohu
V 8:30, po čtyřhodinovém sycení ducha, přichází čas nasytit i tělo. Společná snídaně je přísně vegetariánská, stejně jako ostatní jídla dne. Přijatelné jsou pouze pokrmy z ovoce, zeleniny, obilí, medu a mléka, které jsou kombinovány v mnoha různých variacích.
Drtivá většina z nich pochází z vlastní ekofarmy, která je zcela prosta umělých hnojiv a chemie. Pokud má někdo z návštěvníků chuť kvalitu kršnovské kuchyně vyzkoušet, má možnost. Jídelna je otevřená všem zájemcům a mnozí z těch, kteří jídla okusí, na ně nedají dopustit.
Po snídani se všichni členové komunity rozcházejí ke svým úkolům. Někteří pracují na polích, na farmě nebo u včel, další se věnují distribuci náboženské literatury, výstavbě nových objektů, úklidu, práci v ateliéru, pekárně a kuchyni. Pár lidí vede kancelář nebo provází návštěvníky po areálu.
Kdokoliv cítí během dne individuální potřebu specifické komunikace s bohem, přichází k hlavnímu oltáři, kde odříká posvátné mantry nebo zpívá.
Ve 13.15 se všichni znovu setkávají u oběda a v 19 hod u večerní bohoslužby. Spát chodí brzy a jak sami říkají, každý den se snaží strávit tak, aby byli co nejblíže k Bohu.
Tradice i exotika
"Nejsme žádnou sektou," říká jedna z dívek, které provázejí návštěvníky po areálu. Je oblečená do červenobílého sárí a ačkoliv je to Maďarka, zdálky vypadá jako Indka. Indické má i jméno, které přijala poté, co se stala členkou krišnovské komunity.
Zatímco hlavy mužů, kteří procházejí kolem, jsou vyholené a zdobí je pouze malý copánek, dlouhé havraní vlasy pobožné průvodkyně jsou ukryty pod šátkem, který je součástí jejího oděvu.
"Naše víra nechce konkurovat jiným náboženstvím," zdůrazňuje a dodává, "vlastně to ani náboženství není. Je to spíše vzdělávací a kulturní hnutí, které má především učit lidi o základních principech duchovního života. Jeho kořeny sahají do třetího tisíciletí před našim letopočtem a vycházejí z podobných pramenů jako hinduismus, což je nejrozšířenější indické náboženství, ke kterému se hlásí více než miliarda obyvatel světa. Cílem našeho snažení je vnitřní i vnější čistota, ovládnutí mysli a smyslů, dosažení moudrosti a získání vědomí Boha."
Ne každého z návštěvníků tyto učeně znějící pojmy oslovují a ačkoliv spousta z nich chápavě přikyvuje, je na nich poznat, že tím pouze zakrývají rozpaky a nevědí, co si o podivném výkladu mají myslet. Zdaleka ne všichni, kdo do údolí zavítají, tak činí kvůli víře. Často je to spíše kvůli exotické atmosféře. Tu totiž Kršnově údolí rozhodně nelze upřít.
Nie jedz na czczo (grafitti)
„THE WATFORD OBSERVER” 7 I 2010
Michael Picard
Mother risks life to save dog after it fell into frozen lake
A mother-of-three braved freezing temperatures to save her dog from drowning in an ice-covered lake.
Yamuna Sivier was walking through Cassiobury Park with her son Isa, eight, when one of their three dogs stepped out onto the small pool of frozen water beside the canal, close to Whippendell Wood. When her Chihuahua/poodle cross breed named Chandi reached the centre, it crashed through the ice and was unable to claw its way out. Instinctively, Yamuna took off her boots and socks and waded into the freezing water, breaking the ice with the heel of her boot as she managed to rescue the dog and climb back onto dry land. She said: “I thought she was going to die if I left her there.”
The drama unfolded as Yamuna and Isa walked along a path close to the canal in Cassiobury Park at about 12.30pm on Monday. After the dog fell through the ice, it tried to scramble back onto the surface but ended up clinging to a piece of ice.
Breaking the ice in her path, Yamuna walked through the freezing water, which rose to the top of her jeans, until she grabbed her dog before climbing out again. She and Isa then returned home to Hemming Way, Garston, to dry off.
Yamuna, a Hare Krishna devotee, said she recognised the dangers of going into the lake without knowing how deep it was but said she would have carried on if the water had risen to her chest. She said: “My legs were all bruised and cut up. All through the day and night I had pins and needles. We bathed her in warm water and blow dried her and she was fine, thank goodness.
“How do you stand there and watch your dog die? You think you can do something but sometimes people die from it.
“It's an awful decision to make but at that moment it seemed like there was no choice.”
Matka ryzykuje życie, żeby ratować psa, który dostał się na zamarznięte jezioro
Matka trojga (?) wytrzymała mroźną temperaturę żeby uratować swojego psa przed utonięciem w zamarzniętym jeziorze.
Yamuna Sivier szła przez Cassiobury Park z ośmioletnim synem Isa, gdy jeden z ich trzech psów wyszedł na niewielki zamarznięty zbiornik wodny obok kanału, blisko Whippendell Wood. Kiedy jej suczka, mieszaniec chihuahua i pudla imieniem Chandi dotarła na środek, załamał się lód i nie mogła się wydostać . Yamuna bez namysłu zdjęła buty i skarpetki i brodząc w zamarzającej wodzie rozbijała lód butem, aż udało jej się uratować psa i wspiąć się z powrotem na brzeg. Powiedziała: "Myślę, że zginęłaby, gdybym ją tam zostawiła” .
Dramat rozegrał się gdy Yamuna i Isa szli ścieżką nad kanałem w Cassiobury Park około 12:30 w poniedziałek. Pies, gdy zapadł się pod nim lód, starał się wydostać z powrotem na powierzchnię [lodu], ale mógł jedynie trzymać się kawałka lodu. Krusząc lód , Yamuna szła przez lodowatą wodę, wsiąkającą (?) w jej jeansy, aż złapała swojego psa i wyszła z powrotem. Potem z Isą wrócili do domu, przy Hemming Way, Garston, żeby się wysuszyć.
Yamuna, wyznawczyni Hare Kriszna, powiedziała, że zdawała sobie sprawę z niebezpieczeństwa wchodzenia do jeziora o nieznanej głębokości, ale nie przerwała by, dopóki woda nie sięgałaby jej do piersi. Powiedziała: "Miałam poobijane i pokaleczone nogi. Przez cały dzień i noc miałam dreszcze (?). Wykąpaliśmy ją [suczkę] w ciepłej wodzie, wysuszyli i już czuje się dobrze, dzięki Bogu.
"Jak mógłbyś tam stać i patrzeć, jak twój pies umiera? Myślisz, że możesz coś zrobić, ale czasami ludzie przez to umierają . To okropnie trudna decyzja, ale w tym momencie, jak sądzę nie było wyboru".
Michael Picard
Mother risks life to save dog after it fell into frozen lake
A mother-of-three braved freezing temperatures to save her dog from drowning in an ice-covered lake.
Yamuna Sivier was walking through Cassiobury Park with her son Isa, eight, when one of their three dogs stepped out onto the small pool of frozen water beside the canal, close to Whippendell Wood. When her Chihuahua/poodle cross breed named Chandi reached the centre, it crashed through the ice and was unable to claw its way out. Instinctively, Yamuna took off her boots and socks and waded into the freezing water, breaking the ice with the heel of her boot as she managed to rescue the dog and climb back onto dry land. She said: “I thought she was going to die if I left her there.”
The drama unfolded as Yamuna and Isa walked along a path close to the canal in Cassiobury Park at about 12.30pm on Monday. After the dog fell through the ice, it tried to scramble back onto the surface but ended up clinging to a piece of ice.
Breaking the ice in her path, Yamuna walked through the freezing water, which rose to the top of her jeans, until she grabbed her dog before climbing out again. She and Isa then returned home to Hemming Way, Garston, to dry off.
Yamuna, a Hare Krishna devotee, said she recognised the dangers of going into the lake without knowing how deep it was but said she would have carried on if the water had risen to her chest. She said: “My legs were all bruised and cut up. All through the day and night I had pins and needles. We bathed her in warm water and blow dried her and she was fine, thank goodness.
“How do you stand there and watch your dog die? You think you can do something but sometimes people die from it.
“It's an awful decision to make but at that moment it seemed like there was no choice.”
Matka ryzykuje życie, żeby ratować psa, który dostał się na zamarznięte jezioro
Matka trojga (?) wytrzymała mroźną temperaturę żeby uratować swojego psa przed utonięciem w zamarzniętym jeziorze.
Yamuna Sivier szła przez Cassiobury Park z ośmioletnim synem Isa, gdy jeden z ich trzech psów wyszedł na niewielki zamarznięty zbiornik wodny obok kanału, blisko Whippendell Wood. Kiedy jej suczka, mieszaniec chihuahua i pudla imieniem Chandi dotarła na środek, załamał się lód i nie mogła się wydostać . Yamuna bez namysłu zdjęła buty i skarpetki i brodząc w zamarzającej wodzie rozbijała lód butem, aż udało jej się uratować psa i wspiąć się z powrotem na brzeg. Powiedziała: "Myślę, że zginęłaby, gdybym ją tam zostawiła” .
Dramat rozegrał się gdy Yamuna i Isa szli ścieżką nad kanałem w Cassiobury Park około 12:30 w poniedziałek. Pies, gdy zapadł się pod nim lód, starał się wydostać z powrotem na powierzchnię [lodu], ale mógł jedynie trzymać się kawałka lodu. Krusząc lód , Yamuna szła przez lodowatą wodę, wsiąkającą (?) w jej jeansy, aż złapała swojego psa i wyszła z powrotem. Potem z Isą wrócili do domu, przy Hemming Way, Garston, żeby się wysuszyć.
Yamuna, wyznawczyni Hare Kriszna, powiedziała, że zdawała sobie sprawę z niebezpieczeństwa wchodzenia do jeziora o nieznanej głębokości, ale nie przerwała by, dopóki woda nie sięgałaby jej do piersi. Powiedziała: "Miałam poobijane i pokaleczone nogi. Przez cały dzień i noc miałam dreszcze (?). Wykąpaliśmy ją [suczkę] w ciepłej wodzie, wysuszyli i już czuje się dobrze, dzięki Bogu.
"Jak mógłbyś tam stać i patrzeć, jak twój pies umiera? Myślisz, że możesz coś zrobić, ale czasami ludzie przez to umierają . To okropnie trudna decyzja, ale w tym momencie, jak sądzę nie było wyboru".
Nie jedz na czczo (grafitti)
Gratuluje mamie z H K wyobrazni.
Dziecko zostawiła na brzegu.Ryzykowała tym ze dziecko bedzie oglądac nie tylko tonącego psa ale i mame. Grztulacje raz jeszcze.
Wogole poco bhaktom tyle psow i do jakiego ciała by weszła gdyby zgineła. Moze powtorzyla by sie historia Jadha Bharaty i jelonka...
Dla mnie czyn godny pozałowania.
Dziecko zostawiła na brzegu.Ryzykowała tym ze dziecko bedzie oglądac nie tylko tonącego psa ale i mame. Grztulacje raz jeszcze.
Wogole poco bhaktom tyle psow i do jakiego ciała by weszła gdyby zgineła. Moze powtorzyla by sie historia Jadha Bharaty i jelonka...
Dla mnie czyn godny pozałowania.
Mam rozumieć, że czynem godnym pochwały byłoby zostawić psa, i wytlumaczyć dzieciakowi "taka jego karma. Nie przejmuj się, mamy jeszcze dwa psy" ? Zgoda, powinna była go lepiej pilnować. Ale jak już wpadł do wody, zrobiła wszystko, zeby go ratować. I za to szacunek.
A po co tyle psów? Nie wiemy, kiedy dołączyła do bhaktów. Może miała je wcześniej i co by wtedy miała zrobić? Wyrzucić je z domu, bo hamują postęp duchowy?
A po co tyle psów? Nie wiemy, kiedy dołączyła do bhaktów. Może miała je wcześniej i co by wtedy miała zrobić? Wyrzucić je z domu, bo hamują postęp duchowy?
Nie jedz na czczo (grafitti)